Zamotané dějiny citrusů

Citrusové plody jsou běžnou součástí našich nákupních seznamů, využíváme je prakticky denně ke svačině, pití šťávy nebo dochucování některých jídel a čajů. Kde se ale vzaly citrusové plody? Tato otázka mě pronásledovala poměrně často. Odpovědět na ní ale nebylo ani zdaleka tak jednoduché, jako si ji položit. Výsledkem tohoto zkoumání mělo být několik krátkých vět, které by vysvětlily, odkud pochází citrón, odkud pomeranč, jak dlouho se pěstují mandarinky a kde se zrodil grapefruit. Historie pěstování citrusů a jejich cesty napříč kontinenty, kulturami a náboženstvími jsou tak zamotané a nejednoznačné, jak lidstvo samo.

Několik faktů

Navzdory tomu, přece jenom něco o citrusech víme poměrně přesně. Citrusy patří do čeledě Rutaceae – neboli routovité. Patří sem tedy známá bylinka routa nebo půvabná trvalka třemdava. A také samozřejmě rod Citrus. Co víme ještě poměrně jednoznačně je to, že citrusy jsou až na vzácné výjimky stálezelené dřeviny, že mohou tvořit velké keře, nebo menší stromky. Také to, že jejich květy se obvykle vyznačují silnou vůní a že plodem je charakteristická bobule, která pro všechny druhy nese společné pojmenování – hesperidium.

Citrus limon folis variegatus

Různé pohledy a domněnky

V botanickém názvosloví a systému vládnou různé názorové proudy, takže u mnoha bohatších rodů se uvádí jenom přibližný počet druhů. Je to dáno tím, že jednotlivé odchylky od základního druhu považují někteří autoři za nevýznamné, zatímco druzí za zcela zásadní. Podobná situace dramaticky zasáhla i citrusy, takže se uvádí, že celkem známe 30 -160 jednotlivých druhů těchto dřevin. Na zmatečnosti těchto informací se podílí existence mnoha kříženců nejasného původu, nebo velmi požehnaného věku. Podobná rozmanitost názorů zasáhla i do dějepisu citrusových plodů. Některé informace mají pouze charakter indicie a nejsou ověřitelné. Většina zdrojů se shoduje v tom, že citrusy pocházejí z Asie. Jakmile dojde ale na podrobnější popis místa původu, najednou jsme svědky mnoha nejasností. Opravdu důvěryhodné informace třeba o pěstování citrusů v dnešní Itálii pocházejí pravděpodobně až ze 4. století našeho letopočtu. Při dějinném pátraní po evropských dějinách citrusů najdeme ale informace, které přesvědčivě tvrdí, že pomeranče i citrusy se na území Itálie pěstovaly už před výbuchem Vesuvu a tragickým koncem města Pompejí (r.79). Jiná – mimochodem často opakovaná informace ovšem tvrdí, že sladký pomerančovník pro Evropu objevili teprve Portugalci, kteří první strom pomerančový dovezli do Lisabonu roku 1548 z Číny. Z jiných zdrojů ale máme zmínku o tom, že v omezené míře se tytéž pomerančovníky pěstovaly už před rokem 1525 ve Španělsku. Která pravda je tedy pravdivější? A je Čína opravdovou pravlastí pomerančovníku? K zajímavým souvislostem se můžeme dopátrat i skrze jména rostliny v různých jazycích. Ještě koncem 19. století se pomerančům u nás říkalo pomoranč. Ze slova pomoranč cítíme fonetickou podobnost s anglickým slovem orange, což je výraz pro stejné ovoce. V pátrání a vývoji jména ale jdeme dál až do Španělska, kde se pomerančům říká naranja. Španělé ovšem toto pojmenování nevymysleli, ale převzali ho od Arabů, kteří pomerančům říkali naraf, ti ho ovšem odkoukali od peršanů, kteří pomeranče nazývali nerang. Slovo nerang má však prý původ v sanskrtu, starém indickém jazyku. Starý indský jazyk pomeranč nazýval slovem nagrungo. Můžeme z toho odvozovat dějinnou cestu pomeranče během staletí z daleké Indie, přes Irán, Arábií, Španělsko, Itálii až k nám? Anebo s mezipřistáním v nějaké jiné zemi?

Je to pravděpodobné, ale jistotu získat nemůžeme. Podobné tápaní se týká i dalších druhů citrusů. Známý grapefruit zatím pravděpodobně nikdy nebyl nalezen ve volné přírodě. Některé skupiny vědců udávají, že jeho domovina leží někde ve Střední Americe, některé stopy však vedou do Polynézie, jiné až do Austrálie. Podle všeho se zdá, že rouško citrusového tajemství zatím neodhalíme. To však vůbec nijak nebrání v tom, abychom se z těchto rostlin mohli nadále těšit a obdivovat je.

Citrus di sarzana

Zahrada Hesperidarium

Citrus limon "Lunario" v zahradě Hesperidarium

Jednu z výtečných možností jak si opravdu užít citrusů nabízí zahrada Hesperidarium ( Hesperidarium –Il Giardino degli agrumi) v italském městě Pescia. Jedná se o veřejně přístupný objekt, který představuje jedinečnou sbírku citrusových rostlin. Je to vlastně jeden velký skleník, který na ploše asi 2000 m² nabízí k vidění kolem 200 druhů a odrůd citrusových rostlin. Zasklený objekt poskytuje rostlinám bezpečné klima, ve kterém dobře prosperují. Skleníkem prochází široký, pohodlný chodník – podél něj jsou vysazeny na první pohled velmi podobné keře citrusů. Stačí ovšem jenom kratičký pohled do korun keřů, abychom na vlastní oči mohli obdivovat pestrost těchto rostlin. Kromě zdánlivě běžných druhů a odrůd tu může vidět i nejnovější a moderní odrůdy, také ovšem stařičké odrůdy udržované po několik staletí. Většina keřů je opatřena jmenovkou, takže na své si zde přijdou i opravdoví nadšenci.

Některé odrůdy působí obyčejně, jiné ovšem velmi netradičně. Jejich plody jsou malé, větší i obří, hladké, zvlněné, hrbolaté, jednobarevné i pestré. Na několika místech chodník protíná obloukovitá kovová konstrukce, při které jsou vyvázané větve citrusů, jejichž plody v bohatém množství na sebe oprávněně přitahují pozornost návštěvníků.

Citrusová zahrada Hesperidarium v italské Pescii je svým charakterem typickou sbírkovou zahradou. Věnuje se sice relativně malé skupině rostlin, tím je ovšem zcela výjimečná. Vidět pospolu tak velkou sbírku citrusových rostlin skýtá zážitek, který je zejména pro zahrádkářské nadšence z mírného pásma opravdu velkým zážitkem. Budete-li někdy blízko, zastavte se – stojí to zato.

Citrus lemon peretta

Citrus madurensis follis variegatus

Citrus medica digitata

Citrus paradisi star ruby

Citrus paradisi

autor: Ing. Pavel Chlouba, foto autor